Bridge neboli bridž je jednou z nejoblíbenějších karetních her na světě, protože ji tzv. nemůže hrát každý.
Vyžaduje skvělé kombinační i analytické schopnosti, logické uvažování, výbornou paměť a soustředění, což jsou vlastnosti, které z ní dělají “královskou karetní hru”.
Podle zmínek (už z 19. století) patří mezi hry s nejpropracovanějšími pravidly, coč do značné míry redukuje vliv náhodného rozdání karet a naopak podporuje hráčský um.
Bridž s velkou oblibou hrál James Bond, Mahátma Gándhí, Winston Churchill, Bill Gates i královna Alžběta II.
Podle expertů v sobě kombinuje to nejlepší z většiny karetních her – logiku, výzvu, soustředění, hráčské umění, napětí i vzrušení – a také ze sportu jako takového – disciplínu, fair play, etiku.
Bridž je možné hrát jak na amatérské, tak na profesionální úrovni. Vždy musíte dopředu zvážit svoji ochotu se ve hře posouvat dál a nezaleknout se ztrátových období.
Stručná historie bridže
První hra se původně jmenovala jednoduše Bridge, ale nyní se jí často říká “Bridge Whist”, aby se odlišila od dalších herních variant obsahujících slovo “bridž”, což v anglickém překladu znamená “most”.
Po oficiálním uvedení v New Yorku (v roce 1893) a v Londýně (v roce 1894) se téměř okamžitě dostala do sálů v pánských klubech, kde se scházela společenská smetánka.
Zejména v anglických klubech (např. tzv. pudinkových) se jakási společenská “nadřazenost horních deseti tisíc” znázorňovala hraním bridže.
Až do moderní doby se hrál Bridge Whist, zatímco nyní se hraje výhradně tzv. Contract Bridge, jehož pravidla se ustálila v roce 1925.
Hra je dodnes natolik populární, že si na její autorství brousí zuby několik národů – Britové, Francouzi, Američané, Rusové a nově dokonce i Turci.
Zdá se však, že podoba pravidel je natolik specifická, že nelze s jistotou tvrdit, který národ s nápadem hrát bridž přišel jako první.
Pravidla bridže – Pár slov úvodem
Bridge se hraje s balíčkem 52 bridžových karet a ve formaci 2 na 2. Hrají proti sobě dvě dvojice hráčů, a to tak, že spoluhráči sedí u stolu proti sobě a soupeři proti nim křížem.
Balíček karet se před rozehrávkou zamíchá a rozdává se po jedné (někdy se ke stolu přinese už dopředu zamíchaný štos karet).
Samotná hra se skládá ze dvou fází:
- licitace (dražba),
- sehrávka.
Bridž je náročná hra s jednoduchými pravidly.
Na rozdíl od jiných karetních her, kde o hráčově osudu do velké míry rozhoduje náhoda, u bridže hraje prim taktika, strategie a brilantní zvládnutí základních pravidel.
Hráči radí:
“Nečekejte, že budete po pár sehrávkách najednou bezchybní. Zejména na začátku vás čeká pěkně dlouhá série proher, to než se vám pravidla opravdu vryjou pod kůži. Není k zahození zahrát si pár kol se zkušenými hráči a nasát atmosféru bridžové sehrávky.”
Jakmile zvládnete základ, bude mnohem snazší rozšiřovat své znalosti o neocenitelné praktické zkušenosti.
Jak se hraje bridž? Pravidla jsou jasná, jejich zvládnutí nikoliv
Bridž hrají 4 hráči tvořící dvě hráčské dvojice. Hráči sedící proti sobě tvoří hráčskou dvojici, v bridži označovanou slovem “linka”.
Každý účastník je označený výrazem pro světovou stranu, dá se tedy konstatovat, že hráč Sever má za svého partnera Jih a hráč Západ vytvoří linku s Východem.
Jak již bylo předesláno, hraje se s balíčkem 52 bridžových (nebo také žolíkových) karet, přičemž žolíky se hned zkraje odstraňují ze hry. Zkrátka se s nimi nehraje.
Podobně jako v jiných karetních hrách, i v bridží sehrávají roli 4 barvy (a symboly) na kartách.
Ty jsou v sestupném pořadí hodnoceny takto:
- piky,
- srdce,
- káry a
- kříže.
Piky a srdce jsou považovány za tzv. drahé barvy, zatímco káry a kříže jsou barvy laciné.
Každou barvu tvoří 13 karet v pořadí A (eso), K (král), Q (dáma), J (kluk), 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3 a 2, přičemž eso má nejvyšší a dvojka nejnižší hodnotu.
Bridž je zdvihová (neboli v hovorovém slangu štychová) hra, jejímž cílem je získat co nejvíce zdvihů (maximum je 13).
Co je to zdvih/štych?
Zdvih je skupina 4 karet, kterou hráč přebije kartou s vyšší hodnotou.
Jak to vypadá v praxi?
Každý hráč vezme z přidělených karet jednu a odloží ji lícem vzhůru na střed stolu. Ty 4 karty, které hráči postupně vyloží na stůl, představují zdvih.
Zdvih získává ten hráč, který na stůl odložil nejhodnotnější kartu v konkrétní barvě (nebo symbolu), nebo kdo přihodil nejvyšší trumf.
Trumf je něco jako zvýhodněná barva, z níž i hierarchicky nejnižší karta přebíjí vysokou kartu jiné barvy (např. srdcová dvojka přebíjí křížové eso).
Každý hráč má k dispozici 13 karet, tzn. 13 možných zdvihů.
Pravidla bridže – Jak začít sehrávku?
Na začátku hry se hráči rozdělí na dvě dvojice. Buď se na rozdělení domluví, nebo se jednoduše losuje vytáhnutím karty z balíčku.
Ti hráči, co mají dvě nejvyšší karty, tvoří jednu dvojici a ti zbývající druhou dvojici. Jedna dvojice představuje linku Sever-Jih a druhá Východ-Západ.
Dále se postupuje následovně:
- Před první sehrávkou se karty řádně zamíchají. Karty zpravidla míchá tzv. rozdavač, tj. hráč určený losem. Když se nelosuje, stává se rozdávajícím automaticky hráč, co si v předchozím kroku vytáhl kartu nejvyšší hodnoty. Takto se určuje rozdávající vždy pro stávající kolo sehrávky, pro další se už losuje.
- Ještě existuje varianta, kdy rozdávající (z angl. dealer) nechá karty zamíchat hráčem sedícím po své levici a sejmout hráčem po své pravici. Sejmutí neboli přeložení spočívá v tom, že hráč po pravici sundá z balíčku zhruba polovinu karet lícem dolů (aby na ně nikdo neviděl) a podá ji rozdávajícímu. Ten ji vezme a položí na vrch druhé poloviny. Znovu se nemíchá.
- Z balíčku začne první hráč rozdávat po směru hodinových ručiček po jedné kartě. Takto pokračuje, dokud není rozdaných všech 52 karet. Hráči smí na svoje karty sáhnout až ve chvíli, kdy se celý balíček rozdaný. Pak si svoje listy uspořádají podle barev a hodnot od nejvyšší (zleva) k nejnižší (doprava). Každý hráč v tomto momentě svírá v ruce 13 karet, čemuž se v karetním slangu říká “list”.
Samotná hra se, jak už jsme předeslali, skládá ze dvou fází, a to z licitace (dražby) a sehrávky závazku.
My se nyní na obě fáze podíváme detailněji.
Licitace neboli dražba
První fáze hry se nazývá licitace neboli dražba, v níž se doslova soutěží o tom, kdo bude hrát, jaký druh závazku a také na jakém stupni.
Nejdůležitější je zvolit druh závazku, který se skládá z barvy trumfů (ty jsou seřazené v pořadí kříže-káry-srdce-piky-bez trumfů) a počtu zdvihů vyšších než polovina (to jest nad 6).
Příklad: V bridži se logicky hraje o 13 zdvihů, protože všichni hráči třímají v ruce shodný počet karet, a to je právě 13. Při dražbě je nutné získat nadpoloviční počet všech zdvihů, tzn., že když dražíte závazek na 6 zdvihů (nazývá se “kniha”), je to ten úplný základ, který se v podstatě jako závazek nebere. Teprve sedmý zdvih je považován za takový, co nabourává poměr 50:50 a je podmínkou určení závazku v bridži.
Každý další zdvih (nad počtem 6) se nazývá “trik”.
V jedné sehrávce je tedy možné získat 7 triků podle následujícího seznamu:
- 7 zdvihů = 1 trik,
- 8 zdvihů = 2 triky,
- 9 zdvihů = 3 triky,
- 10 zdvihů = 4 triky,
- 11 zdvihů = 5 triků,
- 12 zdvihů = 6 triků,
- 13 zdvihů = 7 triků.
Během licitace je možné závazek pouze zvyšovat (tzn. nabídnout dražší barvu při stejném počtu zdvihů, nebo více zdvihů), nikoli snižovat.
Ještě existuje možnost, že hráč zahlásí pojem “pas”, což znamená, že se vzdává dražení. Pokud pasem kontrují 3 hráči, draží se poslední závazek.
To však neplatí v případě, že pas zahlásí první 3 hráči. Každý účastník v bridži má totiž právo alespoň jednou v sehrávce dražit.
Pokud tedy 3 první hráči zahlásí pas a vzdávají se tak dražení, licituje ještě čtvrtý hráč.
Přiznávat barvu je základní povinností, není však povinností přebíjet vyšší hodnotou. Nemáte-li vynesenou barvu, můžete, ale nemusíte přebíjet trumfem.
Typy závazků v dražbě
V bridži existují 2 základní typy závazků:
- Trumfový – hráč oznamuje, kolik zdvihů a v jaké trumfové barvě se zavazuje zdvihnout.
- Beztrumfový – hráč oznamuje, kolik zdvihů se zavazuje získat, přičemž všechny 4 barvy jsou rovnocenné (což se hlásí na začátku sehrávky).
Součástí bridže jsou i tzv. umělé hlášky, které na první pohled nedávají smysl, ale po dohodě mezi hráči jej mají.
Pokud např. hráč ohlásí 2 srdce, oficiálně se tím zavazuje k uhrání 8 zdvihů.
Když licitujete ohlášením 3 srdcí, neznamená to, že se zavazujete uhrát 9 zdvihů při srdcových trumfech, ale že svého partnera (v lince) vyzýváte, ať ohlásí “3 bez trumfů”, pokud je tím schopen zadržet soupeřův trumf v srdcích.
Příklad: Hráč např. ohlásí “2 piky”, čímž se zavazuje uhrát dva triky pikovými trumfy, nebo jeden trik bez trumf, který uhraje nezávisle na barvě trumfů. Hráč sedící po levici má právo učiněnou nabídku přebít vyšší nabídkou, což je buď lepší barva nebo vyšší počet zdvihů.
Kontra a rekontra
Soupeřící dvojice může vyhlásit proti závazku kontro, domnívá-li se, že protivníci svůj závazek neuhrají. Tím ale dražba nekončí, licituje se dál.
Další hráč může nabídnout znovu vyšší závazek, a pokud si kontrovaný hráč myslí, že závazek zvládne uhrát, může ještě tzv rekontrovat. Kontra i rekontra zvyšují hodnotu hry vždy dvojnásobně.
Konečným závazkem se myslí nabídka, při které 3 hráči pasovali (tzn., že se dále vzdávají dražeb).
Odpovědnost za dražbu je obrovská, protože nejde jen o váš “osud”, ale i o osud vašeho spoluhráče. Dražíte-li moc vysoko a ztratíte hru, ztrácí tím i váš partner.
Když ale na druhou stranu nebudete zvyšovat závazek, přicházíte o cenné body. V bridží se totiž nehodnotí závazky uhrané, ale výhradně ty vydražené.
Na konečný zisk má vliv jedině to, kolik závazků vydražíte. Pokud vyhlásíte uhrání 6 triků a uhrajete jen 5 z nich, tak získáte body jen za těch 5 závazků.
Všechny ostatní propadají, nebo se hodnotí ještě v posledním kole sehrávky.
Pravidla dražby
Při bridžové dražbě platí následující pravidla:
- Nelze dražit závazek na stejném stupni (v laciné barvě) jako předchozí, protože existuje jasná souvislost mezi drahými a lacinými barvami.
Příklad: Pokud hráč zahlásí “1 pika”, nemůžete už nahlásit “1 srdce”. U kár a křížů platí to samé. - Pokud přece jen chcete dražit závazek na stejném stupni, musíte ohlásit vždy dražší barvu.
Příklad: Pokud hráč zahlásí “2 srdce”, musíte ohlásit jedině “2 piky”, nebo musíte drahou barvu přebít lacinější barvou, ale ve vyšším stupni (např. “2 srdce” vs. “tři kára”). - Když už dražíte, nesmíte přecházet na nižší stupeň závazku, který už zazněl od někoho jiného.
Příklad: Po ohlášení “2 kára” nemůže přijít závazek “1 srdce”. I když je srdce dražší barva, jde o to, že v prvním případě se zavazujete uhrát 8 zdvihů a v druhém jen 7, což pravidla nedovolují. - Hláška “bez trumfů” je v hierarchii nejvýše, to znamená, že ji lze uplatnit na stejném stupni.
Příklad: Po hlášce “1 pika” může zaznít jedině “1 bez trumfů”. Takto to probíhá u všech dalších barev (pokud zazní “3 srdce”, kontruje se jedině hláškou “3 bez trumfů, atd.).
Sehrávka závazku
Druhou fází bridže je tzv. sehrávka závazku.
Hlavní slovo tu má hráč, který uzavřel konečný závazek – ten se stává hlavním hráčem neboli vydražitelem a tato role mu náleží po celou dobu jedné sehrávky.
Cíl hry je jednoduchý – vydražitel se společně se svým hráčským partnerem pokouší “uhrát” (získat) svůj závazek.
Dvojice protihráčů neboli obránců se všemožně snaží, aby vydražitel závazek nezískal. Velkou výhodou soupeřů je, že mají právo vynášet jako první.
Jak to probíhá v praxi?
- První kartu vynese předák, což je hráč sedící po levici vydražitele. Po tomto kroku se do hry pouští partner vydražitele, který na stůl viditelně rozloží svoje karty, a to srovnané ve 4 řadách podle barev a hodnot. Tím jeho zapojení do hry končí, proto se mu také říká “tichý hráč” a listům, které vysázel na hrací plochu, tzv. stůl.
- Z karet stolu dále smí vynášet nebo přidávat do zdvihu výhradně hlavní hráč neboli vydražitel. Jakmile předák vynese první kartu, druhou už přidá vydražitel ze stolu, třetí zadák a čtvrtou vydražitel z ruky. Tomuto uskupení 4 karet říkáme zdvih a ten připadne tomu, kdo přebil barvou nebo trumfem nesenou kartu.
- POZOR! Ostatní hráči vždy vynášejí karty v té barvě, kterou vynesl hlavní hráč. Jak v bridži, tak v dalších karetních hrách (především mariáši), se tomu říká “přiznat barvu”, přičemž o hodnotu karty ani tak nejde. Ta může být vyšší i nižší než první vynesený list. Nejvyšší karta ve vynesené barvě vždy získává zdvih. Další zdvih logicky začíná hráč, který vyhrál zdvih předcházející.
Jak je to s trumfy? Když se sehrává trumfový závazek, je možné získat zdvihy nejvyšší trumfovou barvou.
Nejvyšším kartám v každé barvě se říká “honéry”, a to jsou listy s vysokými hodnotami (od esa po desítku), které teoreticky rozhodují o většině zdvihů.
Hráč, který do zdvihu přidá eso, takřka okamžitě zdvih získává. Jedinou výjimkou je situace, kdy soupeř nemá konkrétní barvu a eso přebije trumfem.
Když už eso ve hře není, připadá role nejvyšší karty na krále, pak na dámu a nakonec na desítku – a platí přitom, že čím nižší karta, tím menší šance na zisk zdvihu.
Hra končí v momentě, kdy je vynesen poslední, tj. 13. zdvih. Pokud hlavní hráčská dvojice dostojí svému závazku (získat minimálně 7 zdvihů ze 13), vyhrává.
V opačném případě vítězství putuje na konto protihráčů. Každý trik chybějící do splnění závazku se v bridžové terminologii označuje slovem “pád”.
Pravidla sehrávky (video)
Bridge Whist – Jak se hrál bridž v 18. století?
Bridge Whist byla klasická varianta hry bridž, která se hojně hrála v 18. a 19. století v anglických klubech.
Podle historiků šlo o pokračování ještě starší karetní hry ruff ze 16. století. Název hry “whist” v překladu znamená tichý a pozorný.
Stejně jako v moderní variantě, i ve whistu se hrálo se standardním balíčkem 52 bridžových karet. Whist hráli 4 hráči, dva tvořili jednu dvojici a zbývající dva druhou dvojici.
Oproti dnešní verzi bylo jakékoli komentování hry přísně proti pravidlům. Nikdo nesměl komentovat typ a výši závazků, ani své štěstí nebo smůlu na karty.
Partneři ve hře si také mezi sebou nesměli nic signalizovat.
Jak se hrál Whist?
- Karty mohl zamíchat kdokoli, ačkoli už tehdy to obvykle byl hráč po vydražitelově levici. Vydražitel měl právo zamíchat jako poslední, pokud si to přál. Pro urychlení rozdávání míchal hráčův partner druhý balíček, který umístit k jeho pravici.
- Rozdávající (neboli dealer) rozdával karty jednu po druhé, otočené lícem dolů, takže každý hráč měl v ruce 13 karet (to platí dodnes). Poslední karta patřila rozdávajícímu a byla natočena lícem nahoru, aby bylo zřejmé, která barva je trumfová.
- Otočená trumfová karta zůstala lícem nahoru na stole, dokud se vydražitel nedostal k tomu, aby zahrál první trik. V tom okamžiku mohl kartu zvednout a položit si ji do ruky.
- Sehrávka pak pokračovala ve směru hodinových ručiček.
Pro Whist dále platí následující pravidla:
- V prvním zdvihu je nejvýhodnější na začátku vynést barvu, kterou má hráč nejsilnější (obvykle tu, v níž má nejvíce karet). Dobré je taktéž vynést plonkovou kartu (ta jediná karta v konkrétní barvě), protože bude možné v této barvě brát trumfy (hráčův partner v této barvě bude přihazovat).
- Na úvod se většinou hraje krále z postupky vysoko hodnocených karet, přičemž vynesení esa znamená, že hráč nemá krále.
- Na druhém místě se obvykle vynese nějaká nízká karta (obzvlášť pokud hráč má jen málo vysoko hodnocených karet). Rovněž není ostuda zahrát nižší kartu ze dvou jdoucích za sebou, např. zahrát kluka, má-li hráč dámu, nebo zahrát dámu, má-li eso.
- Na třetím místě se obvykle hraje vysoká karta, ale z vysokých listů jdoucích za sebou se hraje ten nejnižší (z listů v pořadí K-Q-J-10 se vynáší desítka).
- V průběhu hry se shazují karty v barvě, kterou má hráč slabou. Když se však soupeři snaží trumfovat, není neobvyklé, že hlavní hráč shodí nízkou kartu v nejsilnější barvě, čímž dává jasný signál partnerovi.
Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře.
